Pohyb je radost, ne povinnost

Tak jako nemusíte chodit do kina, na diskotéky, na pivko, na hokej ... tak nemusíte chodit sportovat. Prostě nemusíte. Neberte pohyb jako povinnost. V první řadě by se pohyb měl brát jako zábava, při které poznáváme sami sebe, okolí, přátele, při které zrelaxujeme a načerpáme novou energii. Jako malé děti jsme pohybem vyjadřovali radost, zvědavě jsme pobíhali sem a tam dokud jsme unavení neusnuli a pak znovu, až maminkám docházel dech. Tak proč teď často bereme pohyb jako něco, co se musí?

Neskutečně mě rozčiluje, že se v první řadě dnes bere sport jako prostředek k hubnutí. Když začínáme takto, s negativním přístupem, který v nás vyvolává nesláska k vlastnímu tělo, nemůžeme si oblíbit ani sport jako takový. Pevné tělo, fyzická kondice, lepší zdraví je spíš  (velmi pozitivní) vedlejší příčina pravidelného pohybu. Zkuste to vzít takhle, pěkně od konce než na vás valí všechny časopisy, články atd. Necvičte proto, abyste zhubli. Sice občas se najde pár jedinců, kterým se takto změnil život, pohyb si zamilovali a začali sportovat na vyšší úrovni či dělat trenéry. Nechci brát illuze, ale takových je jen zlomek procenta.

Co uděláte, když si vzpomenete na kamarádku/kamaráda, co jste dlouho neviděli? Většinu napíšete: "nezajdem na kafe (k tomu často dortíček) či pivečko (plus panáček)?". Co takhle změnit přístup a nedohodnout se na výletě na kole, v půli si můžete sednout někde v přírodě na lavičku, kochat se přírodou a povídat si. Nebo si dát lehčí jogging, delší pěší túru - při tom se dá krásně povídat a při delší trasa toho stihnete probrat opravdu hodně. Takový přístup vás naučí brát pohyb jako společenskou aktivitu.

Další situace. Něco se vám povedlo, chcete se odměnit. Někteří (často ženy) mají potřebu hned jít na nákupy. Kupte si tedy nějaký pěkný top na cvičení. Když už takový kousek máte, přeci jej nenecháte ležet ve skříni. Zabrouzdejte na netu a zarezervujte si lekci v nejbližším studiu a nejbližším čase. Pokud možno hned.

Nemůžete nalézt pro vás to pravé. Ze školy máte odpor k běhu a týmovým sportům? Udělejte si měsíc novinek. Najděte si v týdnu dvakrát třikrát čas a zkoušejte různé typy cvičení, v různých studiích, s různými lektory. Všechno si zapisujte. Díky této malé analýze možná zjistíte spoustu věcí, co jste ani netušili. Hodně dělá dostupnost studia, čas cvičení (možná jste ranní ptáče, možná máte víc energie odpoledne), přístup lektora (někdo má rád ukřičené typy, co dokáží vyburcovat, někdo spíše klidné mírné cvičitele), celkový kolektiv a počet osob na lekci (třeba se rádi ztrácíte v davu, třeba jste rádi, když vás lektor opraví). Tady možná bude lepší bádat na vlastní pěst. Málo s kým se shodnete na tom, co chcete navštívit, v časových možnostech i názorech. Pamatujte na to, že na skupinových lekcích poznáte nové osoby a mezi nimi možná i nové přátele. Já díky Pole Dance poznala hodně nových lidí, se kterými jsem si padla do oka.

Trocha rutiny je třeba. Až si najdete to pravé ořechové, vyčleňte mu v diáři stálé místo. Pak budete mít stále na co se těšit a cvičení tak bude už součástí vašeho života. Ale určitě nezůstaňte jen u toho, co je striktně v plánu. Nechce místo i pro spontánní akce. Je krásně, sluníčko, za domem máte park či les? Tak nazujte běžecké boty a vyběhněte. Nasávejte tu vůni, čerstvost. Nemusíte lámat rekordy. Zapomeňte na tepovku, jazyk na zemi, počet kilometrů a čas. Jen si užívejte to, že máte nohy, co běhají, že je krásně, že se můžete volně hýbat, pozdravujte běžce, co potkáte cestou a jen tak nechte úsměv, aby se usadil na vašich rtech.

A v tu chvíli, kdy budete s pohybem kamarádi, kdy vás bude naplňovat ten pocit, že se můžete hýbat, pak teprv přemýšlejte, co všechno můžete dál pohybem ovlivnit. Třeba zjistíte, že je vám ve vašem funkčním těle dobře a hubnout vůbec nepotřebujete, třeba vaším cílem budou maratony, třeba soutěže ve fitness či třeba jen chcete rozdávat radost z pohybu dál.